První den a půl po příjezdu se zdál jako pohodička. A pak to začlo. Začal staff training, což se dá považovat za jakési nekonečné školení o všem možném i nemožném. Jak se chovat k dětem, jak jim naslouchat, jak být vedoucí a přítel, jak se jich nedotýkat, všecko.
Takže místo přípravy na srandy kopec a příjemného nalazení jsme se začínali spíše bát. Nakonec to ale nebylo tak hrozné. Až na jeden poznatek a ten nesouvisí s dětmi. V noci je tady neskutečná zima, ale nejhorší je to k ránu. Nevím, jestli to je tím, že je blízko moře nebo tím, že jsme v lese. Nebo možná obojí, ale fakt je, že ta zima fakt je. Nejhorší však byl takzvaný „outpost“, což je volně přeloženo spaní v lese pod širákem. Hloupě jsem si vzal do mého cestovního spacáku jen tenké ponožky. Myslel jsem, že mi umrznou a pak upadnou nohy. Po návratu jsem si půjčil druhý spacák a teď spím ve dvou spacácích najednou. A je mi konečně teplo 🙂

První týden jsme měli v chatce 5 dětí. Spolu s nimi jsme tam byli 2 vedoucí, já a Američan Morgan. Dobrý týpek 😉 Děti Michael, Benjamin, Konnor, Tommy a Tristan byli asi ti nejlepší, kteří mohli na předtábor dorazit. Ve věku deseti let jsou schopni ještě poslouchat, co jim říkáme a ještě nemají natolik svoji hlavu, aby nad tím přemýšleli a odmlouvali. Za to já jsem se během týdne setkal se spoustou nových věcí, nad kterými jsem musel přemýšlet. Nejvíce nad táborovými zvyky ať už tady v Americe nebo snad jen v tomto táboře.

1. Každý musí mít krátké vlasy nebo je mít stažené dozadu.
2. Vždycky musíte nosit uzavřené boty a mít v nich ponožky. Kromě cesty do a ze sprchy.
3. Při příjezdu nových a odjezdu starých camperů musí mít všichni na sobě kempové tričko a dlouhé kalhoty.
4. Každý večer před spaním musí vedoucí číst dětem z knihy.
5. V den odjezdu přijíždí ráno rodiče a dívají se na své děti při aktivitách a mohou se i připojit.