Royal Enfield jsem si zamiloval při své cestě po jižní Indii a hned po návratu do Česka jsem začal vyhledávat její blízkost. Z nabízených variant Enfieldů je široká škála výběru – od Bulleta a Classic přes Himalayan až po Interceptor a Continental GT. Na předposledně jmenovaný se podívám blíže v této recenzi.

Nut(d)ná historie

Royal Enfield je na české scéně stále poměrně mladá značka, přestože na scéně světové je nejdéle kontinuálně vyráběnou značkou vůbec. Při prvním podvědomém setkání si leckdo nemusí být jistý zda jej zařadit do Anglie nebo do Indie. Obojí je tak trošku pravdou. Anglická značka začínala výrobou kol, od roku 1901 pak motocyklů a roku 1932 se zrodil legendární Bullet. Roku 1952 Madras Motors (Madras – město v Indii) dostal první zakázku na výrobu Bulletů pro indickou armádu a roku 1955 už byl založen Enfield India. Od roku 2008 získává Enfield svou slávu a věhlas zpět. Dnes jsou výrobní linky v Indii znovu podporované vývojovým centrem ve Velké Británii, které uvádí na trh rebuild legendárního motoru – twin. A právě ten je bijícím srdcem Interceptoru.

První kilometry

Na tachometru bylo pouhých 14 km, když jsem motorku vyzvedl. První krůčky byly opatrné a jen jsme si na sebe zvykali. Trefit neutrál bylo hrou prvních 150 km, naštěstí jsme z města rychle zmizeli, takže jsme se mohli soustředit na lepší aktivity.

Projeli jsme křivoklátsko, což doporučuji jako krásnou destinaci na jednodenní výlety za Prahu. Mírná hustota dopravy a krásné počasí umožnily vyzkoušet kočku v celém rozsahu její šestistupňové spojky (mimochodem poprvé u tohoto modelu Enfield zařadil i 6. stupeň).

Zvuk volnoběhu není nic ve srovnání s tím, co kouzlí úsměv na tváři v helmě když za to zatáhneš. Zvukový projev motorky, společně s vizuálním dojmem je její nejsilnější stránka. Nejednou se mi stalo, že borci na silnějších a mnohem dražších mašinách uznale pokyvovali a s nadšením se ptali na spoustu detailů.

Třetí a čtvrtá stovka kilometrů

Po opatrných začátcích přišlo na řadu zahřátí a hlubší seznamování na kokořínsku. Motorka má velmi plynulé lehce lenivé zrychlení, které odpovídá její kategorii. Rozhodně však není pomalou nudnou starou bábou – naopak dokáže svižně vyrazit vstříc horizontům.

Pro člověka s průměrnou výškou i vahou je snadno ovladatelná a velmi poddajná, spíš měkčí. Troufnu si tvrdit, že se na ni pohodlně poskládá jak člověk vyššího vzrůstu, tak ji zvládne poručit i žena.

Vše je na první i druhý pohled krásně a stylově zpracováno. Pochopitelně nebyly použity ušlechtilé materiály a páčky jsou vyrobeny spíše z měkkého hliníku, na druhou stranu jsou levné spotřební zboží, které se dá rychle vyměnit. Celkově jsou materiály pouze mírně nadprůměrné kvality, což je v současnosti standardem v celém automobilovém průmyslu.

Motorka je vyloženě určena na zpevněnou cestu, kde poskytuje krátkodobě velký komfort, který bude rychle klesat jako funkce tvé hmotnosti a věku.

Sedadlo, byť je pohodlné a dost velké pro dva není určeno na příliš dlouhé cesty. Přesto si dovedu představit expedici na této mašině, i na daleko horších – je to o očekávání a míře očekávaného nepohodlí a zážitku. 🙂

Galerie

Verdikt

Co mě posadilo na prdel	Co mě zvedlo ze sedla
+ skvělá motorka do města + super na jednodenní výlety k vodě + ideální pro obrazově či zvukově založené umělce + bez elektronických systémů + spadá do skupiny A2 + poměr cena / výkon	– ergonomie stojanu – úplně oddělitelné víčko nádrže – přes střední obsah je výkon spíš nižší – lehce nadprůměrné zpracování materiálů – bez elektronických systémů

“Je to taková Nokia 3110 mezi motorkami.”

Motorka nepřekypuje množstvím elektronických pomocných asistentů, nabídkou různých jízdních módů a statistik. To je ale to, co ji dělá tak charakteristickou. Je to taková Nokia 3110 mezi motorkami. Jednoduché přehledné informace, masivní robustní design jak z plakátu, zvuk pro radost a cena, která nesrazí při koupi a kdy rozhodně není třeba mít na paměti, že “Kdo chce opičku, musí mít i na banány.”

Pokud chceš udělat parádu ve městě, cestou do práce a odfrknout si po ní, než se dostaneš domů; pokud chceš občas kočku vyvézt za město k vodě nebo na vyhlídku, aby ti poděkovala tím správným způsobem; pokud chceš jezdit jako kdysi, nezdržovat se nastavováním jízdních módů a prostě jen cítit svobodu; pokud chceš mít styl a nevybírat stavebko, kup si tuto mašinu.

Pokud chceš jezdit hodně rychle; pokud chceš jezdit hodně daleko; pokud chceš tuhou pevnou motorku s nejmodernějšími vychytávkami, ještě se porozhlédni jinde.

Technická data

Royal Enfield Interceptor
Uvedení na trh	2018
Cena	od 179 900,- (vintage-garage.cz)
Obsah	648 cc
Typ	Vzduchem chlazený 4 taktní parallel twin
Maximální točivý moment	52 Nm při 5250 rpm
Maximální výkon	47 koní při 7250 rpm (34 kW)
Maximální rychlost	160 km/h
Převodovka	6 stupňová
Nádrž	13,7 l
Spotřeba	2 l / 100 km
Rám	Trubkový
Výška sedadla	806 mm
Provozní hmotnost	202 kg
Přední brzda	320 mm kotoučová, dual piston (Brembo)
Přední odpružení	teleskopické, kapalinové
Pneu přední	100/90-18, 56 H Pirelli Phantom SportComp
Zadní brzda	240 mm koutoučová, dual piston
Zadní tlumiče	Paioli, s nastavitelným předpětím pružin
Pneu zadní	130/70-18, 63 H Pirelli Phantom SportComp
ABS system

Co jsem tady ani nechtěl napsat

Asi jste nečetli moc článků, kde testeři dostali motorku a ve článku či recenzi se přiznali, že to položili… Mně se to podařilo. Trošku se vymlouvám na jarní ranní chlad, specifický kruháč v Mělníku a nové gumy, ale velkou míru má vždy jezdec-blbec. Takže pro ty, které zajímá, jestli se ta indická značka rozpadne, když padne – nerozpadne. Je stavěna do Indie – vydrží všecko. Páčku spojky jsem konečně upravil tak, že to všechny naučí, že se mačká pouze dvěma prsty. Motor s výfukem dostali zázrakem jen poškrábání za ušima od asfaltu. Zrcátko se povolilo, ale toť vše přátelé. Na svůj nový Interceptor se můžete spolehnout a není to tak, že byste při prvním průseru přesedali na něco dražšího – zůstane s vámi.