Tento výlet ve mně vzbuzuje pocity z celého spektra. Jsem natěšený, ale mám strach, jsem připravený, ale nemám natrénováno, jedu si pro nové zážitky a před starými utíkám…

Máme hodinu zpoždění. To není dobré. Člověk má najednou čas přemýšlet, pochybovat. V Turecku jsou teroristické útoky, nemáme dost času na přestup, v pátek nás v horách zastihne velká bouřka. ..

Ale taky něco pozitivního… Měl jsem nádhernou mezinárodní poslední večeři. V kruhu nejlepších přátel jsem dělal trošku páté kolo u vozu, ale každý vůz potřebuje rezervu. 😀 díky Radimovi, Karin, Markovi a Emily za perfektní setkání a atmosféru, díky které jsem byl absolutně šťastný… Po návratu doufám v brzké opakování… Držte palce, ať odltíme, přestoupíme, doletíme, zažijeme, přežijeme, uvidíme, pofotíme, nastoupíme a šťastně a s přehledem doletíme zpět.

Update: další zpoždění, přestup nestihnem.

P.S.: Kdyby něco, tak nic. Ale kdyby přece jen něco, tak miluju všechny, které jsem miloval včera i předevčírem. Mám vás rád. 🙂